Dopis Johnovi

30. prosince 2017 v 17:15 | Sherine |  John
Drahý Johne,
Jsem sám v městě ve kterém se neustále ztrácím. Chodím ulicemi a každá přijde mi stejná, prázdná a nudná. Není tu nikoho, kdo by mne z toho splínu mohl dostat, dokonce i kdybych viděl vlaštovku, nezvedlo by mi to náladu. A ty víš, jak miluju vlaštovky, Johne.
Nemilován, s nenávistí k zradě a láskou k pravdě, teď to všechno proklínám. Raději miloval bych lež než odhalil pravdu o zradě milovaného.
Nevím, co mne to popadlo, že jsem věřil lásce, přece vím jak je naivní! Tolik básní jsem četl, tolik stran románů od těch nejpoučenějších.


Být, či nebýt? To je to, oč tu běží !
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.

Ano, cituji Hamleta. V tom jediném totiž hledám spříznění.
Ještě jednouo obejdu ten starý park, podívám se po lampách. Jedna stará rozbitá - tam by se viselo! Ale ani ten uzel nechtělo by se mi vázat. Marnná práce, marná snaha!


Váš Inri
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.