Březen 2017

cigarettes

28. března 2017 v 19:41
"Ne vlastně nemám nic proti cigaretám...zábijí lidi. Mně jen vadí, že to nemůžu nějak určovat..."

jsem ten člověk-

26. března 2017 v 20:21
Jsem ten člověk, který je v pátek večer doma, protože se chce dívat na film. A taky ten, který zůstane v práci přes čas, protože je rád kolem lidí, ale ne vždy má náladu na konverzaci, takže sedět v otevřené kanceláři a jenom "být s někým dalším" a nemuset mluvit, mu vyhovuje.

Jsem ten člověk, který rád čte knihy a mluví o nich. Stejně tak o jiných kulturách, filozofii a politice, ale ne proto, že o tom všem hodně vím, jen mne to prostě baví. Ráda poslouchám, když někdo mluví o historii, ale do konverzace se moc nezapojuji, protože si nepamatuji jména a data.

Jsem ten člověk, který si nepamatuje jména a tváře nových lidí, takže buď neodpovídá na pozdrav, nebo zdraví úplně cizí (v domnění, že jsou to ti noví).

Jsem ten člověk, který se často ztrácí, a to i ve městě, ve kterém chodí už několik let. Vím, že abych se dostala ke své oblíbené kavárně, musím přestat sledovat kroky, a "nechat se zabloudit".

Jsem ten člověk, kterému říkáte: "Nevadí ti, že celou dobu mluvíme jen o mně?" a který vám na to popravdě odpoví, že ne. Jsem ten člověk, který často zbytečně pláče, ale nebojte, ne tak divně na veřejnosti. Sama, když jsem doma, tak aby to nikdo nevěděl, protože já k slzám nemám žádný důvod, jen očas ke mne prostě přijdou...

Jsem ten člověk, který vám vždy pomůže a vlastně za to nikdy nic nebude chtít. Jsem ten člověk, který zůstane doma klidně i několik dní a s nikým nepromluví a nikomu se neozve. Jsem ten člověk, který se tak nějak baví se všema a vlastně s nikým.

Jsem ten člověk, kterému když ublížíte, tak za sebou spálí most a už vám nikdy nedá druhou šanci.

Jsem ten člověk, který si ve 23 letech barví omalovánky, ale vy to nevíte, protože si to nefotím na sociální sítě.


Ráda bych měla psa, protože chodit na procházky osamotě působí smutně, nebo taky divně. Nejsem divná a ani nejsem smutná.

Prostě jsem jenom tenhle člověk.

vzpomínky

25. března 2017 v 20:57 | Sherine Khalil |  Myšlenky
kroky vzpomínek
slyším je v pokojích i na těch místech
ztiší se někdy?

krouží tady kolem
prochází mnou skrz na srkz
ale neodchází

snažím se je třídit podle barev
všechny ale postupně šednou
ale neodchází

proč?

01 dnes

24. března 2017 v 15:32
soukromí je oděv duše. pokud se ho vzdáme budiž nám známo, že pokládáme hlavu na gilotinu. v dnešní době plné chaosu a faleše je soukromí les, do kterého lze vstoupit a užít si míru.
občas se ve jménu lásky vzdáváme soukromí, ale toto je jen falešnou omluvou pro nekonečný chtíč moci, který vládne namísto lásky mezi lidmi.

nechť tedy ostří protne vzduch.