Září 2016

Hello

22. září 2016 v 21:06
"I was 18 when I wrote that," she reminds me. "That's the age you are when you think someone can actually take your boyfriend. Then you grow up and realise no one takes someone from you if they don't want to leave. "

Zdroj : Tumblr.com

Tak mluv přece

7. září 2016 v 19:11 John
"Ty s nima nemluvíš?"
"Nemám, co jim říct..."
"Já si s nima rozmím perfektně!"
"To se nedívím... Jste stejně prázdní. Nečtete knihy, nezajímáte se o dění kolem vás, a hudbu, tu dokážete snést jen pokud ji někdo ruší slovy. Je vám všechno jedno. Vaše mozková kapacita se zcvrkla na pět vtipů a tři ohrané historky. Nebavíte mě. Nebaví mě váš malý rádoby vtipný svět, postrádající grotesknost, o humoru snad raději nemluvě. Chybí vám inovativnost, nejste tvární. Jen suše stojíte uprostřed sklizeného pole, nic neroste a nevyroste. Jste prázdní jako titulky bulletinů, které nikdy nedočtete do konce."

A tak už ani on se mnou nikdy nepromluvil. Přestal číst. Naučil se o jednu historku navíc a jeden vtip proto zapomněl.

I am sorry I am not dead

5. září 2016 v 14:21
WHEN CHILDREN ARE NOT ANYMORE CHILDREN BUT INVADERS...POTENTIAL TERRORISTS.

http://www.ta-ta-ru.net/notdead/


O spravedlnosti

4. září 2016 v 14:06
"Ty si pořád naivně myslíš, že existuje nějaká univerzální spravedlnost." John zrovna natíral obrovské plátno červenou barvou. Dělal to už týden a velkoryse prohlašoval, že ho snad muselo osvítit, protože tohle je teprve nirvána. Inu dobře, no...
"Něco takového musí existovat. Myslím, že je to vrozené a v každém z nás." Snažil jsem se ho přesvědčit. John moje teorie o pravdě a spravedlnosti už skoro nemohl poslouchat. Byl jsem na pokraji šílenství. Bylo mi na spadnutí, všechno mě rozčilovalo, nedokázal jsem ve společnosti najít názor, který by mne uspokojil v oblasti pravdy. Všichni se jen sápali po kouscích, které se jim hodily. Tvořil jsem v té době spoustu básni, jejichž hlavní postavou byl starý člověk, který tady nad tím vším zlomil hůl a jen stál a díval se do dálky, jak mu všechno mizí. Nebyl si jistý, jestli to on se ztrácí z reality, nebo je to naopak. Byl si jist jen tím, že brzy zemře a to mu dodávalo pocit uspokojení a seberealizace. Ačkoliv to zní divně.

"Je jen kolektivní pravda. Kolektiv je silný hlas. Jedinec je nikdy nepřekřičí, takže je úplně jedno, co si myslíš. Pro tvoje bezpečí je vždy lepší držet se stáda."

John o humoru

4. září 2016 v 13:53 | S. |  John
"Váš humor, velectěný šašku, poněkud postrádá vtip."
A hluboce se před tím člověkem uklonil. Potom odešel.

Pozastaveníčko

4. září 2016 v 13:22 | S. |  Myšlenky
Poznání, co o něm víš?
- Zhola nic.

Jsi jen tabula rasa. Čistá prozíravost s minimálním výhledem do budoucna. Ty vlastně ani nejsi, jen se tak tváříš - neprozřetelný malý člověk, čím dál častěji si myslí něco jiného.

Ty možná znáš prázdno, které přichází kolem půl třetí ráno.
Ale o půl čtvrté už zase tvrdě spíš. Tak na co si hraješ?

S příchodem sedmé si můžeš ve slunečním úsvitu prohlédnout čisté strany tvé nepopsané knihy.
To prázdno tady necháš jako odkaz budoucím generacím?
- Pocákají ho bahnem.

Tvoje duševní rovnováha způsobuje rozkolisánost tvého bytí. Ale co na plat, je to houpačka, ty nejsou pro vyváženost.