Únor 2015

Z deníku lovce

3. února 2015 v 23:07 | Sherine |  John
Je to docela bojácná koketka se sklonem k předstíranému extrovertismu. Bojí se věřit lidem. Jeho snaha bouřit se nejspíše pramení z rodiných okolností ohledně rozvodu rodičů. V tomto období se musel vyrovnávat se ztrátou stabilního rodinného zázemí. Je silně fixovaný na otce a snaží se nenávidět svou matku. Vše pramení z rozervání rodiny na dvě části.


Na své sourozence nedá dopustit, má silný ochranitelksý sklon.

Nikomu však nevěří a cítí se ohrožený a nejistý, pokud se k němu člověk chce dostat blíž. Znejistí a stáhne se do sebe, změní téma nebo utíká myšlenkama daleko od reality, aby si nemusel pouštět slova do vědomí a zaobírat se jimi.

Mrzí ho, když někoho zklame svou rozverností. Často lže, aby tak ochránil druhé, před sebou samým a dělá mu problém pochopit, že upřímnost je důležitá součást mezilidských vzahů. Ostatně se není čemu divit, neboť jeho víra byla v dětství silně otřesena a zadupána do země - nepodařilo se mu ji posbírat a složit dohromady, potřebuje proto velké množství lásky a porozumění.
Není to vůbec ztracený případ. Je velmi citlivý a dobrosrdečný. Jeho laskavá povaha mu nejspíše nedovolí pochopit nelásku, kterou zažil v raném dětství, a proto se ji snaží zakrýt, nebo nevnímat. Podvědomě stále hledá pochopení, avšak jeho vědomí se mu v tom snaží neustále zabránit → nechce se příliš zaobírat city.
Poslouchá core, ovšem je nakloneň i daleko něžnějším tónům. Další důkaz hranosti v jeho gestech. Můžu jen opravdu ztěží říct, jaká melodie mu hraje v uších, když není na doslech nikdo, kdo by snad prozradil jeho pravé záměry.

Je krásný! Cenný sběratelský kousek. On sám si to však málokdy uvědomí. Dokonce se stydí za své ruce, takřka nenosí krátký rukáv. Neb se mu na předloktí objevilo vitiligo. Může souviset s konzumací alkoholu a kombinací marihuany v poměrně velkém množtví. Jeho mladý věk prozrazuje ne zcela vyvinuté ledviny, v podstatě celý organismus zřídka dozrál.

Vitiligo může být spojeno s psychikou. Malá Koketka má problém se zvládáním agrese. Neunese ji. Hromadí se v něm jako rozzuřená bestie, kterou si přivázal hluboko v sobě na řetěz. Ve snaze ji zkrotit však zapomněl, že takový druh šelmy je schopen sám sebe oběsit, jen aby si z majitele ukousnul alespoň kus a pootevřel tak ránu - průchod - něčemu daleko temnějšímu, než je ona sama.


Zatím nemám ponětí, jak mu z takové situace pomoct ven. Jestli se více zaobírat tím co on považuje za problém - pokud mi ovšem dovolí vstoupit blíž k němu, do jeho prostoru sebejasna (kde je zatím spíše pološero). Nebo ho nechat být, aby se hledal sám. Jestli o to bude mít někdy zájem.