Září 2014

John

29. září 2014 v 22:46 John
"Něco ti řeknu..."
"Je to důležíté? Vůbec nemám náladu poslouchat lidi."

John se zdál jako nesmírný protiva, ale vždycky jsem hrozně moc uznával to, jak je bolestivě upřímný. Bylo to vážně peklo - protože John neměl nálau na lidi... řekněme, že když měl člověk štěstí zachytil Johna v náladě alespoň hodinu týdně.

"Není to důležité pro tebe. Je to důležité pro mě." Vzal jsem si ze stolu jeho hrnek s kávou. Ale když jsem si obsah hrnku prohlédl pozorněji, raději jsem ho položil zase zpátky.

"No, tak proč mi chceš říkat něco, co se mnou nesouvysí..." John zněl opravdu nevrle. Zněl tak, že by mě dokonce prohodil oknem, kdyby na to nebyl moc unavený. Tvrdí, že ho poslední dobou straší Inri. Potřebuje po něm něco naléhavého.

"Protože jsi můj přítel." Zkusil jsem trpělivě.
"Spíš jediný člověk, který je ochotný s tebou dobrovolně trávit čas." Odsekl naopak naprosto netrpělivě a dál zíral z okna.

existence

26. září 2014 v 10:05 | S |  Myšlenky
Poznání - co o něm víš? Zhola nic. Jsi tabula rasa. Čistá prozíravost s žádným výhledem do budoucna. Vlastně nejsi, jen se tváříš neprozřetelně a tiše se modlíš, aby nikdo neotevřel tvou knihu.
Znáš to prázdno, které přichází kolem půl třetí ráno? Hlučivý šepot nového dne, jež však vůbec nic nového nepřinese. Jen další a to samé slunce rozzáří stěny bílého pokoje tvé zubožené duše.
Znovu si můžeš prohlédnout své nepopsané stránky. Tvoje prázdno zde zůstane jako odkaz budoucím generacím (jestli se rozhodneš zanechat ho tu).

Jsi monument ničeho. Existuješ jen v mezích vlasního nádechu. Častěji vydechuješ, nebo se snažíš vůbec nedýchat - ze strachu z vlastní skutečnosti.

Tvoje duševní nerovnováha způsobuje rozkolísanost samotného bytí. Jsi zprostředokvatel vlastního náboženství. Stoupáš vzhůru, a nebo se vypařuješ?

Hlas ohlašující tvůj vlak. Poloprázdná čekárna. Hlasy, kterým nevěnuješ pozornost. K čemu tady všichni jsou? Odjeď už!

Ostrava hlavní nádraží...? Vždyť ti to do teď připadalo jako úplně cizí místo. Nečisté. Teď je to úplně jiná čekárná. Jsi zklamaný. Myslel jsis, že tě odveze vlak osudu blíže k poznání sebe sama, ale tohle jede přece úplně jinam, tohle není vůbec nic z toho co zrovna teď potřebuješ.

Někdo se tě ptá. Nevíš na co, odpovídáš německy. Jsi němý k rodnému jazyku. Mlčíš dokonce i sám k sobě. Štvané zvíře svou vlastní nedochvilností k popravě.

Nerozumíš myšlenkám, jen je píšeš.

Víc než kdo jiný rozumíš bláznům.